Arové

Ara arakanga

Ara macao

Jeden ze tří nejznámějších a nejčastěji chovaných velkých arů. Mezi chovateli ale není tak častý jako ara ararauna a ara zelenokřídlý. Je velmi pestře zbarvený, snad nejvíc ze všech arů. Trochu se podobá arovi zelenokřídlému, ale převažující červená barva je u něj světlejší, na temeni až oranžová, a nahá lícní oblast je úplně bez peříček. Na křídlech má výrazný žlutý pruh, který u ary zelenokřídlého chybí (arakanga však může mít na křídlech i zelená pera). Oba druhy ale mají podobně zbarvený zobák: horní čelist je okrová, ze spodu černá, dolní čelist je zcela černá.

Ara ararauna

Ara ararauna

Nejznámější a nejčastěji chovaný velký druh arů. Ve volné přírodě i v zajetí je velmi častý, proto byl před časem vyřazen z první přílohy CITES a jeho chov tedy nepodléhá povinné registraci a kontrole. Vrch těla a ocas má modrý, hlava je zelenomodrá, břicho a spodní část ocasu jsou žluté. Brada je černá, nahá líc bílá s několika řadami černých pírek. Dosahuje délky 86 cm a hmotnosti do 1,3 kg.

Ara červenoramenný

Diopsittaca nobilis

Nejmenší druh ary, o němž se v poslední době vedou debaty, zda by spíše neměl být přirazen spíše k rodu aratingů. Zjevem i velikostí (do 35 cm a váha až 150 g) je jim velmi podobný, ovšem nahými lícemi a hlavně chováním je to spíše ara. Celkově je zeleně zbarvený, horní část hlavy a temeno jsou modré až modrozelené. Na okraji křídel je červený, a stejně zbarvené jsou i velké spodní krovky křídelní.

Ara horský

Propyrrhura couloni

Jeden z nejméně známých a nápadných druhů arů. Velikostí je spíš střední, dorůstá délky okolo 40 cm a hmotnosti do 300 g. Jeho zbarvení je velmi prosté, celkově je tmavě zelený, ve spodních partiích světlejší, na hlavě šedomodrý. Lysé tváře nemá oproti jiným arům bílé, ale šedé. Proto se mu také říká ara šedolící. V přírodě se vyskytuje na celkem malém území ve východním Peru a západní Brazílii.

Ara hyacintový

Anodorhynchus hyacinthinus

Největší z arů a zároveň největší papoušek na světě. Dosahuje délky až jednoho metru a hmotnosti 1,3 kg. Ve volné přírodě žije především ve střední a jihozápadní Brazílii, východní Bolívii a severovýchodní Paraguay. Divoce žijící populace se odhaduje na 5 až 10 000 jedinců, má spíše klesající tendenci. Kvůli častým odchytům a výběru hnízd pašeráky byl tento druh jako velmi ohrožený zahrnut do přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). V zemích, které se připojily k CITES, podléhá každý exemplář povinné registraci.

Ara kaninda

Ara glaucogularis

Dlouho byl považovaný za poddruh ary ararauny, od toho se ale výrazně liší větší tmavou skvrnou pod zobákem na krku, která je tmavě modrá (ara ararauna ji má menší a černou), nahá lícní oblast je menší než ararauny a lemují ji souvislé pruhy tmavě zelených peříček. Jinak je podobně zbarvený jako ararauna, má modrá křídla, horní stranu ocasu a hlavu, břicho a spodní část ocasu jsou žluté. Je také stejně velký jako ararauna, dosahuje délky 85 cm, ale hmotnosti jen do 800 g.

Ara kobaltový

Anodorhynchus leari

Méně známý příbuzný ary hyacintového, největšího papouška světa. Oproti němu je asi o třetinu menší, dorůstá délky 70 cm a váhy necelý kilogram. Zbarvení má podobné jako ara hyacintový, peří má ale tmavší a matnější. Lysina okolo očí a dolní části zobáku je spíše vybledle žlutá oproti sytě žluté u ary hyacintového. Kroužek okolo oka není symetrický, tvarem připomíná kapku. Žije na poměrně malých územích severovýchodní Brazílie, v těžce přístupných kaňonech.

Ara kubánský

Ara tricolor

Jediný z devíti vyhynulých druhů arů, který už nežije ani v zajetí a je u něj spolehlivě doloženo, že kdy existoval. Byl podobný arovi zelenokřídlému, také byl celkově červeně zbarvený, ale horní část zad měl hnědavě červenou se světle zelenými lemy per. Křídla byla modrá, zátylek a hrdlo oranžově červené. Nahá líc podobná jako u ary zelenokřídlého, ale bez peří, zobák míval tmavě hnědý a na konci bledší.

Ara malý

Ara severa

Menší, ale známější druh ary, který je mezi chovateli poměrně dost rozšířen. Není příliš pestře zbarvený, celkově zelený, na temeni namodralý. Bradu má hnědou, ohbí a okraj křídel červené. Nahá část líce je poměrně velká, bílo žlutá s řadou velmi malých černých pírek, která nejsou tak výrazná jako třeba u ary ararauny. Oko je jasně žluté. Dorůstá délky 48 cm a hmotnosti do 480 g.

Ara marakána

Ara maracana

Středně velký druh ary, příbuzný ary horského či ary žlutokrkého. Celkově zelený, na spodní straně břicha barva přechází v červenou. Stejně zbarvené má i čelo. Nahé líce jsou bílé a bez známky jakéhokoli opeření. Dorůstá délky 43 cm a hmotnosti 260 g. Ve volné přírodě žije na poměrně rozsáhlém území ve východní Brazílii, Paraguay, a severovýchodní Argentině.

Ara rudobřichý

Orthopsittaca manilata

Menší a méně známý druh ary, který nebývá často chován v zajetí. Důvodem není ani tak jeho vzácnost, jako spíš naprosto odlišné nároky na potravu a komplikovaný chov. Dorůstá délky 46 cm a hmotnosti do 350 g. Je celkem nenápadně zbarven, celkově zelený, shora až olivový. Na bradě, hrdlu a horní části břicha je šedý, čelo a temeno má modravé. Nahá líce jsou žlutavá a postrádají jakákoli pírka (v tom je podobný s arou arakangou). Zobák je černý, oko tmavě hnědé.

Ara škraboškový

Cyanopsitta spixii

Jediný druh papouška na světě, který je oficiálně prohlášen za vyhubeného, poslední desítky exemplářů žijí jen v zajetí. Jde o střední druh ary, dorůstá délky 56 cm a hmotnosti 360 gramů. Oproti jiným arům není příliš pestře zbarvený, je nenápadně šedomodrý. V přírodě žil na malém území ve východní Brazílii, kde byl poslední exemplář spatřen v roce 2000. V té době zde přežíval už jediný samec, který vytvořil pár se samicí ary marakány. Před jeho zmizením měli být do přírody vypuštěni arové škraboškoví odchovaní v zajetí, ale ztrátou posledního divoce žijícího jedince byl tento projekt zastaven.

Ara tyrkysový

Anodorhynchus glaucus

Nejvzácnější z "modrých" arů, příbuzných největšímu papouškovi světa aru hyacintovému. Je ale asi o třetinu menší, měří 72 cm a zbarvení peří se spíše zelenavě modré. Považuje se vyhynulého, protože jej v jeho domovině, rozsáhlém území na hranicích Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny, už desítky let nikdo nespatřil. Neexistuje ani žádná kvalitní barevná fotografie živého jedince, pouze vycpané exponáty a barevné kresby.

Ara vojenský

Ara miliatris

Patří mezi častěji chované větší druhy arů, ale není tak populární jako ara ararauna, ara zelenokřídlý nebo ara arakanga. Je velmi podobný arovi zelenému (Ara ambigua), ale celkově je tmavěji zelený a je menší. Dosahuje délky 70 až 80 cm a hmotnosti do 1,2 kg. Ve volné přírodě žije zejména v Jižní Americe, jeden poddruh se ale vyskytuje pouze se Střední Americe. Celkem má tři poddruhy, z nichž nejčastější je ara vojenský kolumbijský (Ara militaris militaris).

Ara zelenokřídlý

Ara chloroptera

Druhý největší druh papouška po arovi hyacintovém a druhý nejčastěji chovaný velký druh ary po ararauně. Dosahuje délky až 90 cm a hmotnosti do 1,4 kg. Je zbarvený podobně jako ara arakanga, shora a na břiše červený (ale tmavěji než arakanga), na křídlech pak červená přechází do zelené a modré na koncích letek. Nahé líce doplňují řady červených pírek. Zobák je shora okrový, dolní čelist je černá. Oproti arovi arakangovi je větší a mohutnější.

Ara zelený

Ara ambigua

Méně známý z velkých druhů arů, který může být zaměňován se známějším, ale přeci jen o něco menším arou vojenským. Oproti němu je celkově světlejší, až žlutozelený. Shodně s arou vojenským má červené čelo. Nahé lícní oblasti doplňují řady černých peříček, při rozčilení lícní oblast zrudne. Dorůstá délky 85 cm a váhy do 1,5 kg. Žije na poměrně malém území střední Ameriky mezi Nikaraguí, Kolumbií a Ekvádorem. Existují dva poddruhy: ara zelený nikaragujský (Ara ambigua ambigua) a ara zelený ekvádorský (Ara ambigua guayaquilensis), který je poněkud menší než první jmenovaný.

Ara žlutokrký

Primolius auricollis

Jeden z nejběžnějších menších druhů arů, který je příbuzný s arou marakánou a arou horským. Patří k častěji chovaným papouškům a dobře se v zajetí rozmnožuje. Zbarvení je celkově zelené, na čelen, temeni a spodní části tváře je hnědý až černý. Na krku má zezadu žlutý pruh, který se táhne ze stran až na hrdlo. Hlavní křídelní letky má na konci modré, ocasní pera hnědavě červená. Nahé líce jsou bílé bez jakýchkoli peříček, oko je zbarvené oranžově, zobák černý se světlou špičkou. Dosahuje délky 38 cm a hmotnosti do 320 g.

Ara červenouchý

Ara rubrogenys

Středně velký druh ary, který patří k méně známým a rozšířeným. Celkově je bledě olivově zelený, na hlavě a krku je zelená jasnější. Na čele, temeni a příuší je červený, stejné barvy jsou i malé křídelní krovky, ohbí křídla a "kalhotky". Nahé líce jsou oproti jiným druhům arů růžové až masové barvy s řadami hnědočerných peříček. Zobák je tmavě šedý až černý. Dorůstá délky až 60 cm a hmotnosti do 550 g.